Recenze ALITA: Bojový anděl

Obrácený Ghost in the Shell pro teenagery? Alita: Bojový Anděl zábavně kloubí Cameronovy zkušenosti a Rodriguezovu hravost

Do českých kin vstupuje filmová adaptace prvních třech dílů japonské manga série Gunnm, Alita: Bojový anděl. Scénář sci-fi matadora Jamese Camerona režíruje Robert Rodriguez a vypráví tak příběh kyberteenagerky s nadlisdkou silou a válečnickou minulostí.

Je rok 2563 a svět budoucnosti není ideálním místem k životu. Ti, kteří přežili tzv. Zánik, teď obývají nevlídné Železné město, nad nímž se elitářsky vznáší ráj pro lepší lidi, metropole Salem. V tom všem funguje kyberdoktor Ido (Christoph Waltz), který ve volném čase prolézá skládky a hledá součástky, aby opravoval kyborgy, kteří jsou běžnou součástí společnosti. Při jedné takové pochůzce najde unikát; krásnou kyberdívku Alitu (Rosa Salazar) se srdcem teenagerky. Ido jí vrátí život, ale nikoliv paměť a začlení ji do svého života takřka otcovsky. Pak se ale společně dostanou do životu nebezpečné situace, během níž se vydere na povrch nadlidská síla a výjimečné bojové schopnosti, které v křehké okaté dívčině dosud jen tiše dřímaly.

James Cameron se na deset let odmlčel a nyní se vrací na plátna kin. Než ale uvidíme další díly jeho avatařího veledíla, servíruje nám adaptaci japonské manga série Gunnm, v USA známé pod názvem Battle Angel Alita. Scénář vytvořil už v roce 2015, kdy ho ke zrežírování nabídl kolegovi Robertu Rodriguez. Zatímco Cameron dal světu Vetřelce, Terminátora a Titanic, nákladné mainstreamové velkofilmy, Rodriguez je hračička, který proslul dětskými kousky a bizarními pokusy s Quentinem Tarantinem. Zdánlivě nesourodá dvojice vytvořila počin, který nabízí očím znalce obou tvůrců jasný vyvážený mix kvalitně odvedeného řemesla a experimentátorské rozšafnosti. Bohužel, to vše v mezích přístupnost. Nejen, že film je mládeži povolen, on je jí i přímo určen. Tím pádem, dorostenci prominou, obsahuje řadu žánrových i věku dospívání odpovídajících životních klišé. Většina z nich je ovšem elegantně zvládnutá. Každou výtku tu vyvažuje nějaké „ale“.

Příběh je slabší, ale nenáročně zábavný, což navzdory obecnému přesvědčení není špatně. Odehrává se v neexistujícím, přesto uvěřitelném prostředí, které je trochu přeplácané, ale vizuálně podmanivé. Vedlejší postavy tak trochu postrádají vývoj, ale zas je tu Christoph Waltz a jeho herecký standard, který je ve srovnání s jinými nadprůměrem. Hlavní hrdinka je trochu otravná, bláznivě zamilovaná, řeší body issues, vztah k rodičovské postavě a vlastní identitu, je tak ale perfektně autentická pro cílovou skupinu filmu. Chtít po jakémkoliv novém sci-fi určeném mladšímu publiku revoluci je naivní. Uzvědomme si taktéž, že předloha pochází ze začátku 90. let a tvůrci se jí poměrně věrně drželi.

Pokud bychom chtěli srovnávat, nabízí se vzpomínka na loňský Spielbergův Ready Player One, který přinesl podobné vizuální porno, ale ještě jednodušší příběh a bavil hlavně bonusem v podobě obrovského počtu popkulturních odkazů. Na mysli stane taky označení Ality za „převrácený Ghost in the Shell pro puberťáky“. Dva roky stará hraná verze „předlohy“ Matrixu se nicméně brala hrozně vážně. Původní mezinárodně kultovní dílo slutečně řeší zásadní etické problémy, jeho americká filmová adaptace ale vše zásadní ve finále jen nakousla, a i to totálně přehlušila rasisistickým skandálem a digitálním nahým tělem Scarlett Johansson. Alita: Bojový Anděl se do většího moralizování ani filozofování nepouští a právě to ji dělá divácky snesitelnější. Sympatická oddechovka na zimní víkendové odpoledne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *