recenze: Chappie aneb Číslo pět žije po jihoafricku

Názory na režiséra Neila Blomkampa se různí jak mezi kritiky, tak mezi diváky. Někteří ho za sci-fi snímky District 9 a Elysium zatracují, jiní milují. A podobně budou určitě reagovat i na jeho nejnovější film, Chappie.

Tahle sci-fi pohádka se odehrává v blízké budoucnosti v Jižní Africe. Co je jiné oproti současnosti je, že podvodníky, gangstery a obdobné kriminální živly „neloví“ jenom policie, ale do boje s nimi nastupují také speciální mechanické policejní jednotky. Aby to ovšem nebyly jenom prázdné naprogramované hromady šrotu, snaží se jim jejich vynálezce do obvodů zakomponovat i vlastní myšlení. To se mu nakonec u jednoho z nich podaří, ale co čert nechtěl, v momentě, kdy se mu to konečně povede, unese ho duo povedených gangsterů, kteří ho plánují využít přesně pro opačné účely, než byl stvořen.

To bychom měli hlavní zápletku. Další dějové linky zahrnují příběh tvůrce robotů, jeho despotické šéfky, které se ani v nejmenším nelíbí, že by snad roboti měli mít své vlastní „já“, a zahořklého inženýra Moorea, který by radši, aby se ve správě uplatnili jeho roboti. Mimochodem, Sigourney Weaver a Hugh Jackman si v Chappie „střihli“ na sebe neobvyklé záporné role a nutno dodat, že zejména Sigourney jako odměřeně chladná Michelle Bradley, která chce Chappieho zlikvidovat a spálit na popel, je prostě dokonalá. Na druhou stranu, Hugh Jackman by se měl držet svého Wolverinovského osobitého správňáctví, protože jemu tahle „X-mení“ poloha rozhodně přirozenější. Jako Vincent působí mnohdy přehnaně.

Výběr herců pro dvojku gangsterů, která se Chappiemu stane tak trochu náhradními rodiči, se naopak povedl. Muzikanti Yo-Landi Visser a Ninja z Dia Antwoort to zvládli na jedničku, jsou uvěřitelní a působí, jako by se v jihoafrickém slumu narodili (což je dost možná i pravda). Zejména neobvyklý zjev Yo-Landi působí v kulisách jihoafrického, tak trochu umolousaného ghetta vizuálně úžasně.  Jenže právě u téhle dvojice nastává další problematický jev filmu. Ve chvílích, kdy by divák čekal akci, nebo alespoň něco smysluplně řečeného, začne Blomkamp „drnkat“ na citlivou strunu a ze snímku s dobrým drivem se najednou stává pohádka ne nepodobná klasikám našich dětských srdcí, Číslo 5  žije nebo E.T. Mimozemšťan a z pěkně rozjetého sci-fi máme najednou na plátně rodinný příběh pro děti 5+, který by možná skousla i babička. Babičku ovšem do kina vodit nedoporučujeme, protože by ji během následujících pár okamžiků mohla ranit mrtvice. S jakou rychlostí totiž Blomkamp film zklidňuje, stejně rychle se vrací do zběsilého tempa a drsných násilných scén. Nicméně tahle oscilace mezi žánry je pro něho typická.

Je také třeba dodat, že babičce by se určitě točila hlava z vizuální stránky filmu. Tady se Blomkampovi nedá vytknout jediné. Roboti vypadají jako by scény opravdu natáčeli s herci na place, po celou dobu filmu musí divák bojovat s myšlenkou, že přece nemohou být animovaní. Kvalitní řemeslné zpracování vyniká hlavně v detailech – na jakoukoliv část „těla“ robotů se zaměříte, vše je důkladně propracované. V jihoafrickém slumu jsme zatím neměli tu čest být, ale zdá se, že i na jeho zpracování se filmový štáb vyřádil. Kdepak papundeklové odpadky, tohle je skutečná špína a hnus!

Zkrátka, jestli si ujíždíte na kvalitní animaci, robotech a Die Antwoort a nevadí vám ani science fiction pohádky ve stylu „E.T. volá domů“, pak vás bude Chappie 100% bavit. Pokud ale od filmu čekáte čisté sci-fi s akční náloží a aspoň mírně filozofickým přesahem, hrozí lehké zklamání. Ovšem jak říkám, efekty a Sigourney Weaver zážitek rozhodně vylepší!

Recenzi pro vás napsala Dee.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *