recenze: smrtelné stroje

Smrtelné stroje jsou oddechovkou mezi honbou za dárky. Milovníkům žánru nabídnou jen stokrát viděné

Postapokalyptický svět třetího tisíciletí. Západní velkoměsta brázdí zpustošenou Zemi a kvůli zdrojům a lidské síle loví města menší. V tomto setupu se odehrává rodinné drama/hon za pomstou mezi zjizvenou Hester Shaw (Hera Hilmar) a po moci bažícím Thaddeusem Valentinem (Hugo Weaving). Nové dítko Petera Jacksona zní takhle možná slibně, adaptace prvního dílu stejnojmenné knižní série ale bohužel dobrá není.

Pokud potřebujete 128 minut relaxovat v pohodlné sedačce multikina mezi jedním několikahodinovým blokem shánění dárků a druhým několikahodinovým blokem shánění dárků, pak jsou Smrtelné stroje, které jsou v českých kinosálech k vidění od 6. prosince, tou pravou volbou. Pokud s sebou kromě tašek taháte středně odrostlá dítka, je to o to lepší. Vizuálně strhující snímek stojící napůl cesty mezi fantasy a sci-fi je odpočinkovou podívanou, která uspokojí masy. Postapokyliptický svět pohyblivých metropolí z dílny studia Weta Digital je strhující a před zraky běžného diváka schová nejednu tvůrčí botu. Jste-li však příznivcem výše zmíněných žánrů, slabou oponu vypiplaných efektů odhrnete po první třetině, a pak už uvidíte jen jednu až příliš nápadnou podobnost s vaší oblíbenou klasikou za druhou. Nic víc.

Smrtelné stroje jsou projektem tvůrce Pána prstenů Petera Jacksona. Kvůli práci na Hobitovi se vzdal režie, kterou přenechal svému spolupracovníkovi Christianu Riversovi, pro kterého se jedná o samostatný režisérský celovečerní debut. I tak je ale stopa real-life hobita z Nového Zélandu patrná tak, jako by na hlavní štábní židličce seděl on sám. Ostatně si také ke spolupráci přizval scenáristky svého životního díla Fran Walsh a Philippu Boyens. Zatímco při převádění Tolkiena na plátno ale bylo velmi z čeho čerpat, u knih Phillipa Reeva to je zřejmě přesně naopak. Scénář, byť od zkušených autorek, je totiž splácaný z předvídatelných zvratů a typických žánrových klišé.

Tvůrci projektu se nechali slyšet, že nechtějí zůstávat u jednoho snímku a pevně věří, že se jim podaří vytvořit novou ikonickou fantasy sérii. Taková věc právě ale kromě kvalitního scénáře potřebuje taky výrazné hlavní hrdiny. Hester Shaw tak, jak je na stříbrném plátně, nudí k smrti a ani jizva přes půl obličeje, ani rudá šála a ani smutný životní příběh to nevytrhnou. Doslova každý, kdo se ve filmu objeví, je zajímavější než Hester. Vedle ní divák ve druhé půli vezme na milost jejího extrémně otravného parťáka Toma (Robert Sheehan, který od Misfits neposunul svou hereckou rovinu ani o krůček), ze kterého se jak lusknutím prstů stane britská verze Hana Sola.

Ano, pokud v sále na Smrtelných strojích sedí člověk, co usíná pod povlečením s R2-D2 a i do práce nosí repliku Prstenu moci, sledování podobností s klasickými díly se neubrání a je to vlastně to jediné zábavné, co ho přinutí zůstat až do závěrečných titulků. V postavě vůdkyně odbojářů Anny Fang (Jihae) nejde nevidět Morfea, což byl asi, možná, třeba záměr, další analogie se v rámci no spoiler pravidla nesluší prozrazovat. Dá se asi říct, že ve Smrtelných strojích najdete všechno, opravdu všechno, co máte na fantasy a sci-fi rádi. Otázkou je, jestli to potřebujete vidět v tomto novém kabátě.

Autor: Kateřina Horáková

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *