Za šest let, co na festivalu spolupracuji, se podle mě letošní soutěžní sekce nejvíc povedla: za každý z letošních snímků dám ruku do ohně. Podařilo se nám vytvořit super mix žánrů, pocitů i příběhů, ve kterém si přijde na své každé divák, ať už ho baví jakýkoliv přístup ke sci-fi žánru a tématům.
Festival zahájíme vizuálně podmanivým, nežně melancholickým filmem Dcera Slunce, který je příběhem o vztahu otce a dcery, kteří bloudí postapokalyptickou krajinou. Snímek Ryana Warda mě hodně dojal, ačkoliv uznávám, že jako matka jsem na podobná témata trochu citlivá. Určitě si to ale nenechte ujít ani v případě, že děti nemáte!
V předpremiéře návštěvníky čeká ostře diskutovaná Substance s Demi Moore. Na film, který diváky vyhání ze sálů, se velmi těším: jako milovnice hororů jsem už viděla ledacos a popravdě jsem zvědavá, jestli konečně najdu něco, co dokáže znechutit.
Letos uvedeme ještě jeden horor – řecký snímek Květy byly její láskou o trojici bratrů, kteří se pomocí přístroje na cestování časoprostorem snaží přivést zpět mezi živé svoji matku. Je to hodně drzý film nasycený černým humorem, primárně je to ale působivá studie smutku a truchlení pro důležité blízké osobě.
Film Nekonečné léto režiséra Miguela Llansó, kterého si pravidelní návštěvníci festivalu určitě vybaví v souvislosti s bizarním počinem Ježíš ti ukáže cestu… k dálnici, mě baví, protože poměrně autenticky zachycuje povahu a problémy současné dospívající generace, a to i když se odehrává v blízké budoucnosti.
Úžasná Esluna se mi zalíbila, i když nejsem fanoušek anime – fakt ne. Dobrodružná rodinná podívaná z dílny Denvera Jacksona je silným diváckým zážitkem už jen proto, že Jackson snímek nejen režíroval, ale také napsal a sám animoval. Kouzelná říše Esluny je ale sama o sobě hrozně okouzlující, stejně jako její obyvatelé.
Miluju South Park, miluju Ricka a Mortyho, miluju Big Mouth, moc nemiluju Futuramu, ale naštěstí to nevadí, protože nekorektní animák Pojedeme na Mars víc připomíná první tři zmíněné. Víc asi netřeba dodávat: parta vyvrhelů sedne na lep milionáři a uprostřed rudé planety řeší jeden průšvih za druhým. Je to sranda.
Last but not least: Krystal času je trochu fantasy, trochu sci-fi a trochu akční komedie s charismatickým hlavním hrdinou, který je naštvaný na celý svět. No a jak to v podobných příbězích bývá, právě tenhle svět bude brzo muset zachraňovat před totální zkázou. Příjemná jednohubka, kterou můžu jen doporučit.
Kateřina Špičáková
dramaturgyně hlavní festivalové soutěže