Viděl jsem za život hodně šarlatánů, podvodníků a guruů typu guru Járy. Už při prvních záběrech filmu jsem ale viděl, že Mesiáš, co si nechává říkat Maitréia – buddha budoucnosti – zásadně přesahuje malé české poměry. Ano, znám chlapíka, co si nechává říkat sensei – učitel, protože si na YouTube nakoukal, jak v jedné škole bojových umění trénují, poté si na základě tohoto hlubokého vzdělání otevřel školu toho bojového umění, a nechává si od svých žáků říkat sensei. Učitel či guru. Ale aby si někdo nechal na férovku rovnou říkat Maitréia – to jsem v Čechách nezažil.
Představil se úvodním záběrem. Jde s filmařem (či s dalším doprovodem) kolem rozkvetlého keře, šarlatán jeden z těch květů utrhne, a podá směrem do kamery. Nenapadne jej říci filmařů „hele kytka“ – rovnou ten květ utrhne. A je jasno. Když tohle udělá sto kolemjdoucích, zbude z keře pár holých klacků. A na to, aby tento fakt nazřel, nemusí být člověk ani Probuzený, ani ochranář. Maitréia v bílé čepičce však ví, že musí (z cizího) filmařům něco darovat. A tak kytku urve.
Celý film – na moje poměry až k Maitréiovi příliš vlídný – pak mapuje proces, který jsem zde v Česku viděl mnohokrát, ale v rozměrech, které Maitréových rozhodně nedosahují. Je prostě dotaženej. Má svou „krycí legendu“, kterak byl pověřen mimozemšťany, a má klíčovou matérii svého učení – tj. orgasmus. Komoditu, kterou by chtěl opravdu každý. A Maitréia si na tom postavil živnost. A má se dobře. V rozměrech, které si naši skromní a malí čeští guruové asi nedokážou ani představit.
Díval jsem se na film, a viděl, že naši guruové jeho formátu prostě nedosahují. Byl jsem v centru tantrické jógy, kde hlavní jogín vážil asi sto padesát kilo, a kolem se potloukalo několik žákyň s osminkovým úsměvem a neholeným podpažím. Viděl jsem sraz fanynek gurua Járy, které byla všechny pořádně odháčkované. Ale tak masový úspěch s tak viditelnými hmotnými benefity, jaké jeho živnost přinesla Maitréiovi – na to jsou naše české poměry prostě malé. S odkazem na původního autora výroku Jiřího Paroubka se s dovolením čtenářů zeptám: Pánové, kdo z vás to má?
Kromě výše viděných benefitů mne také zaujala vila, kde prorok ve své skromnosti dlí, aby dále hlásal poselství vyvrcholení. Jsem hluboce přesvědčen, že vila není jeho, nejspíše bude vlastnictvím nadace na prorokovu podporu, kterou spravují jeho nejosouloženější žákyně. Ale ta podlaha je fakt dobrá. Škoda, že nevím, jestli je to leštěná žula, nebo mramor. A také bych velice rád viděl další interiéry, které Maitréia obývá. Strašně by mě zajímalo, jestli tam bude nábytek z mahagonu, nebo z teaku.
Ale aby můj komentář nevyzněl jen sarkasticky – pokud opravdu Maitréia pomáhá Afričankám spravit tělo po ženské obřízce, barbarskému a primitivnímu zvyku, který zabraňuje prožitku normální sexuality, tak mu za to tu vilu snad i přeju.
Jiří X Doležal
www.jxd.cz