Scalespace nabourá vaši perspektivu vnímání času. Inovativní snímek, kompletně vytvořený pomocí umělé inteligence, vás provede dějinami našeho vesmíru, od Velkého třesku až po současný okamžik. Díky logaritmické perspektivě průběhu času, která se každých 100 sekund o řád zpomalí, jednotlivé události evoluce našeho vesmíru a života na Zemi dostávají nový kontext. Stávají se tak přístupnější pro naše smysly. Procesy biologické evoluce trvající miliardy let jsou najednou porovnatelné se zrychlujícím se vývojem umělé inteligence, který se odehrává v řádu jednotek měsíců. Unikátnost zážitku podtrhuje skutečnost, že část filmu je pro každé promítání nově syntetizována. Jedná se tak skutečně o nejsoučasnější film o čase.
Po projekci filmu v Praze i Brně vás čeká povídání s autory snímku: Petr Salaba a Mgr. Jan Kulveit, Ph.D.
Vyjádření autorů:
Vědec Jan Kulveit, autor námětu, vysvětluje: “Logaritmický pohled na čas ukazuje, jak se různé procesy zrychlují. Při sledování filmu můžete mít pocit, že věci tak přirozeně plynou, pořád stejným tempem – když si ale uvědomíte, že každá další část filmu je vlastně 10-krát rychlejší, vede to k otázce, kam tenhle trend může dál směřovat. To nevíme – budoucnost není daná a je v našich rukou.”
Scalespace neusiluje o dokumentární přesnost v tom, jak různé historické okamžiky na plátně vypadají, ale na druhou stranu scénář je striktní v tom, kdy se ve filmu objeví. “Existuje určitá volnost v tom, co považujeme za nejdůležitější události třeba za poslední rok, ale čím dál se podíváte do minulosti, tím jasnější to je. Zaměřili jsme se na události, které jsou klíčové z makroperspektivy. Například v měřítku 100 milionů let bylo jasnou změnou bylo vyhynutí dinosaurů. Kdyby k němu nedošlo, evoluce by mohla probíhat jinak, savci by se možná tolik neprosadili, a nevznikli ani naši předci hominidé. Čím hlouběji v čase je to jasnější – kdyby nevznikl život, nebyli bychom tu ani my.” Film tak lze vnímat také jako na odpověď na otázku “jak jsme se ocitli tam, kde jsme,” od počátku Vesmíru.
Je Scalespace film o umělé inteligenci? Jan Kulveit, který se zabývá riziky AI, odpovídá “Ano i ne. Logaritmická perspektiva poskytuje pohled, kde si myslím, že jsou některé trendy více vidět, a nějaké zákonitosti víc patrné. Osobně si myslím, že vývoj umělé inteligence je podobně zásadní makro-historickou změnou, jako jiné události ve filmu, třeba vznik civilizace. Probíhá ale na úplně jiných časových měřítkách, a Scalespace umožňuje ta měřítka porovnat.“
Vyjádření režiséra Petra Salaba:
Jednotlivé záběry ve filmu jsou vytvořené generativní umělou inteligencí. Režisér Petr Salaba vysvětluje: “Filmů, ve kterých byla nějak použita umělá inteligence, už vzniklo dost, náš je ale první snímek tohoto rozsahu, vytvořený z textových ‚promptů‘ – zadání pro generativní obrázkové modely. Dá se tak říci, že AI nahradila kameru. Umělou inteligenci nevyužíváme pro samoúčelnou technologickou ukázku, ale proto, že takhle šel námět natočit odhadem 30 krát levněji, než kdybychom použili klasické filmové a animační postupy. Zároveň film má černobílou retro estetiku, která umocňuje, že jde o prvopočátky AI kinematografie”
Půlhodinový film vznikl z 5 500 hrubých záběrů, které bylo potřeba vybrat a sestříhat do výsledného tvaru.
Záběry vznikly na základě textových popisů z latentního prostoru difuzních modelů: ten si lze představit jako nepřesnou vzpomínku na veřejně dostupnou vizuální paměť lidstva, na které byly modely natrénované. Obrazy, které AI generuje, tak nejsou historickou rekonstrukcí, ale spíše odrazem toho, jak si svět kolem nás představujeme, malujeme nebo natáčíme.
