Filmy

Málo z těch, kdo zažili devadesátky, nezná agenty Muldera a Scullyovou. Nejen napínavé příběhy s puncem paranormálna, ale i chemie mezi Davidem Duchovnym a Gillian Anderson udělaly ze seriálu Akta X televizní hit své doby. Dávalo tedy maximální smysl, aby k němu v roce 1998 přibyl i celovečerní snímek – a právě ten promítneme na letošním ročníku festivalu Future Gate. Ústřední dvojice v něm jde po původu záhadného viru, který těla nakažených mění v rosol. Po světě jej skrze geneticky modifikovaný film roznáší včely a pokud vás film Roba Bowmana dosud míjel, připravte se, že právě bodavý hmyz po jeho zhlédnutí už nikdy neuvidíte jako dřív.

Disney má svoji Fantazii a my ostatní, my máme Heavy Metal. Povídkový sci-fi film z 80. let produkoval režisér Krotitelů duchů Ivan Reitman a natočil animátor Žluté ponorky Gerald Potterton. Snímek nabízí několik příběhů, které se objevily na stránkách kdysi slavného, stejnojmenného časopisu a navzdory rozpačitému přijetí v době uvedení má dnes Heavy Metal kultovní status. Ten mu zajistil nabušený soundtrack, kombinace různých animačních stylů (na každém příběhu pracovalo jiné animační studio) a samozřejmě také záplava krve, explicitní násilí a spousta, spousta odhalených ňader – jak se na osmdesátky sluší a patří.

Nekompromisní sci-fi thriller Johna McTiernana nám přesně před pětatřiceti lety ukázal, jak hustá atmosféra se dá vytvořit, když do neprostupné džungle vhodíte partu žoldáků, Arnolda Schwarzeneggera a zabijáckého mimozemšťana s vražednými instinkty. V Predátorovi se toho moc nenamluví, dějové zvraty tu taky neexistují, ale přesto od snímku nejde odtrhnout oči: minimalistický filmový jazyk s těkavou kamerou a paranoidní hudbou úplně stačí k zážitku, který je i po více než třech dekádách od premiéry dokonale vtahující, děsivý a navíc i nebývale tělesný. Maximální napětí s použitím minimálních prostředků.

Parta paranoidních vědců versus mimozemské stvoření, které na sebe umí brát podobu jakéhokoliv živého organismu, to vše v kulisách nekonečných bílých plání Antarktidy. Co by se mohlo pokazit? Věc Johna Carpentera je právem považována za jeden z nejkultovnějších hororů všech dob. A ze spousty dobrých důvodů: Kurt Russell je dostatečně nihilistický, minimalistické melodie Ennia Morriconeho v netradiční syntezátorové poloze se zarývají pod kůži a díky mimořádně fyzickým vizuálním efektům máte pocit, že Věc každou chvíli vyskočí z obrazovky i na vás. Po tomhle filmu se na psy začnete dívat úplně novýma očima.